ProMěNy

Vděčnost

2012-02-14T17:31:00.002+01:00

...za dnešní ráno, když vás vzbudí denní světlo v pokoji a vy víte, že je nejvyšší čas, ale vám se ještě nechce z postele, vedle vás spinká malý budulínek a na posteli v patře slečna, kterou zezdola nevidíte...

...za možnost pozorovat probouzející se děti a pak si ještě pět minut užít ty neopakovatelné, jedinečné chvíle, zapsat si je hluboko do šedé kůry mozkové...

...za ten klid a pohodu, chvilku souznění, kdy děkuji za to, že jsem mámou...kdy z Kubíkovy pusinky vyklouzne roztomilé a upřímné..."Baru, já tě hrozně miluju"...a ten vyjádřený cit nejde uchopit a popsat, ale já měla tu možnost u toho okamžiku být a slyšet to...

...když na mne z patrové postele vykoukne rozcuchaná hlava mé holčičky a její veselá očka a když jen tak zničehonic pronese..."Mamí, až se mi narodí chlapeček, tak mu dám jméno Mirek"...ano, jmenuje se tak její táta...a já jsem najednou hrozně dojatá...

...když už musíme vstát, protože je opravdu moc hodin, a tak spolu závodíme, kdo bude vypravený první. Dnes vyhrává o fous Kuba a jsem ráda, že Barunka už to bere jako hru a nic si z toho nedělá. Však zítra je také den a uvidí se, kdo vyhraje...a jestli mi tu pro změnu nebude brečet ten mladší. Včera to obrečela Bára, tedy hlavně to, že Kubovi bylo soupeřem(tátou) pomoženo s oblékáním bundy, a tak naše družstvo KUJA zvítězilo a družstvo BAMI utrpělo porážku :-). Dny, kdy je táta v pracovní dny doma by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a tak to, že děti vede do školky táta, je pro ně velký zážitek. Venku zima skoro jak v Rusku, ale jediné, co mne mrzí je, že nemám foťák, když přede mnou kráčí můj muž ruku v ruce se štěbetajícími dětmi. Jdu za nimi a fotím alespoň v duchu, ukládám ten obraz pod víčka a pak ještě hlouběji. Občas ty jedinečné okamžiky zachytí jen srdce, ale zůstanou v něm navždy.

Týden 6. Linie, čáry, pruhy...

2012-02-07T12:48:00.007+01:00

Tentokrát je to tak široké téma, že by se dalo vymyslet spousta úžasných nápadů, nafotit spousta zajímavých fotek...tahle je ale moje srdcová, takže pro tento týden...

...až bude Barunka na podzim zápasit s těmi liniemi a čárami, co jsou na tabuli za ní, ráda si na tuhle fotku vzpomenu.

Týden 5. PROTIKLADY

2012-02-06T18:00:00.002+01:00

Nápadů spousta a pak na diskuzi zjišťuji, že už je někdo vyfotil a já se nechci opakovat...

Nakonec při pohledu na rozcuchanou dcerku mne napadá ten poslední a dávám sem fotku, kterou si sama vybrala.

Bílé ráno

2012-01-26T22:00:00.000+01:00

Týden 4. Abededa

2012-01-25T20:01:00.004+01:00

Při vyhlášení tématu na tento týden jsem si vzpomněla na dřevěná nalepovací písmenka, která mi už nějaký čas leží ve skříňce, ve které hromadím věci na tvoření. A tak jsem je vybalila, chvilku fotila, a pak musela běžet do školky pro děti. Písmena zůstala ležet na topení...a když jsme přišli ze školky domů, hned děti zaujala. A tak nakonec ze všech těch fotek to u mne vyhrála tato.

Týden 3. OKO

2012-01-22T21:26:00.002+01:00

Začalo to focením ok na fotbalové brance a nakonec to skončilo takhle :-).

Týden 2. - MODRÁ

2012-01-14T23:35:00.040+01:00

Tento týden jsem měla hlavu plnou spíše starostí o nemocnou dcerku než focení, a tak tenhle nápad přišel, když Barunka strouhala pastelky - kam jinam, než do modrého koše :-). Nová kočičí rasa - ČÍNSKÁ MODRÁ.

Týden 1. - ŠŤASTNÝ, NOVÝ nebo 12

2012-01-13T23:29:00.000+01:00

První ráno v novém roce 2012...

Fotoprojekt 52/2012

2012-01-12T23:23:00.002+01:00

Protože jsem se rozhodla zapojit a na jednom "nejmenovaném" webu do fotoprojektu 52 - vždy na dané téma a potřebuji odněkud vkládat fotky, rozhodla jsem se nakonec pro nejjednodušší cestu, a tak zakládám novou kolonku tady na blogu. Zatím to pojímám ne moc vážně, tak uvidím, jestli mně ten humor brzy nepřejde.

Evoluce

2012-01-09T18:31:00.000+01:00

PF 2012

2011-12-31T01:07:00.003+01:00

Tři králové sice nejsme,

ale přesto vám ze srdce přejeme,

ať vás humor neopustí

a úsměv z vaší tváře nezmizí
ani v roce 2012 :-);

Děkujeme za všechna vaše milá přání ...

Když se sejde rodina...

2011-12-27T21:57:00.001+01:00

Na oslavě babiččiných devadesátin bylo moc fajn. Od posledního velkého setkání před deseti lety se naše řady opět rozrostly :-). K vnoučatům přibyly drahé polovičky, a po nich pravnoučata. Škoda jen, že ty společné chvíle utekly tak rychle...

Hádanka

2011-12-27T14:38:00.003+01:00

Kdeže jsme to na Štěpána byli, uhodnete?
Přejeme krásné a pohodové poslední dny roku 2011:-)

Tak jste dobří hadači, Levo i ty Mutile, je to Mikulov. A proč jsme tam byli, to se možná také dozvíte, ale až jindy, protože se mi teprvá před chvilkou podařilo zprovoznit PC, potvora stávkuje, právě když ho nejvíc potřebuju. Ale pěkně jsem ho vyčistila od prachu, tak snad už letos zlobit nebude. A doufám, že ani příští rok, neb jsem na něj měla dnes takový vztek, že by se mu to nemuselo vyplatit.

Nečekaný přírustek do rodiny

2011-12-13T20:20:00.007+01:00

...se kterým jsem letos vůbec, ale vůbec nepočítala, ale radost mám z něho obrovskou :-).

Andy, asi budeš zklamaná :-). Tak tady :

Zatím se sžíváme, musím si zvyknout, že je to pevné sklo a nedá se s ním zoomovat :-), uvidíme, jak nám to spolu půjde.

Kristova léta...

2011-12-04T22:31:00.003+01:00

Tak už jsou tady...33...jak ten čas letí...není to tak dávno, co jsem běhala jako malá holka po lesích a hrála si na indiány, hltala Mayovky a prožívala dobrodružství s Hochy od Bobří řeky...prožívala svou první táborovou lásku, co skončila s létem, a pak tu druhou, o které jsem si myslela, že bude navždy...než jsem potkala svého muže...osobní hledání víry a moje rozhodnutí nechat se pokřtít...osudový týden v Paříži a pak další životní mezníky...maturita, a pak na čas pryč od rodiny, přítele, ze země, kde jsem celých 18 let žila - ten rok v Londýně pro mne byla škola života, mnohdy tvrdá, ale k nezaplacení... návrat před Vánoci a pak Silvestr roku 2000 - začíná nový rok, můj muž pokleká na zamrzlé silnici, žádá mne o ruku a na obloze svítí zář ohňostrojů...naprosto mne tím dostal...na jaře svatba a na podzim se vracím do školy... pokračuji ve studiu, i když v době, kdy jsem maturovala, mne to ani nenapadlo...ale časy se mění, člověk se mění...přichází spousta životních zvratů...mnohdy se nepoznávám... a od jisté doby říkám...nikdy neříkej nikdy...jsou mnohé věci v mém životě, na které nejsem hrdá, takové ty, které má člověk zasunuty v tom nejspodnějším šuplíčku staré almary, ale je jich spousta, na které vzpomínám ráda...a jsem vděčná Bohu...nejen za to dobré...protože vše, co v našem životě přichází, ať dobré, či zlé, nás někam posouvá. Utváří nás. To, co se děje kolem nás a lidé kolem nás, to vše má podíl na tom, jací jsme (přesto jsme každý jedinečný originál a to mne stále nepřestává fascinovat). A já jsem vděčná za mou rodinu, rodiče, mého báječného muže a naše děti a další báječné lidi, které kolem sebe mám.

Můj muž nebyl na mé narozeniny doma. Nestihl se vrátit z práce, a tak mne ani nevzal na tu sobotní večeři jen ve dvou, kterou mi chtěl udělat radost. Přijel až v neděli ráno. Ale díky Bohu, že přijel...a že jsme spolu mohli být aspoň v neděli a oslavit jak mé narozeniny, tak Barunčin svátek i si dát s rodiči slavnostní oběd, před kterým si nás tchán...zjevně, abych na ty třiatřicátiny opravdu nezapomněla...prověřil, zda jsme psychicky odolní a rozhodl se, že houkačka a majáček rychlé záchranné služby bude to pravé .-). Spadl nám kámen ze srdce, když "postačila jen kapačka s glukózou" a zase se probral...Tyhle narozeniny si tedy zaručeně budu pamatovat. A pevně doufám, že RZS u nás nebude už potřeba.

Těším se

2011-10-26T12:18:00.002+02:00

Takový týden bez dětí může být nečekaně dlouhý. Zvlášť když se ještě trochu protáhne. Ne že bych neměla co na práci, rozhodně jsem se nenudila a doma taky moc nepobyla, ale chybí mi. Moc. Dnes se mi vrátí a já se už nemůžu dočkat. Poslouchala jsem dnes ráno jejich hlásky v telefonu a u srdce mi bylo tak krásně a zároveň teskno... Nemůžu se dočkat, až budeme zase spolu!

Co nebylo v plánu

2011-10-17T20:25:00.003+02:00

Měli jsme jet o víkendu na Moravu. V sobotu ráno do Olomouce - já na školení, kde se uvidím s mámou a muž s dětmi zase do modlitebny a po pobožnosti budou u mojí sestry. Tam taky předáme děti, které budou u babičky na týden na podzimních prázdninách a pojedeme s mužem domů. Takový byl plán.

Ve čtvrtek volám muži a zjišťuji, že jede ještě do Německa a v pátek ráno tam bude teprve skládat a neví, zda se vůbec stihne vrátit. Moc nadějně to nevypadá. Vidina toho, že bych musela jet sama, mne ani trochu netěší. Zvažuji možnosti a vychází mi, že bych musela jet už v pátek odpoledne až k rodičům (takže čtyři hodiny cesty), abych nejela v sobotu v šest ráno.

Já ale věřím, že je tu někdo, kdo nás vede, kdo nám pomáhá...vím, že mne slyší a vyslýchá mé prosby, vím, že On ví...mockrát jsem se o tom už přesvědčila...prosím ho, pokud to vidí stejně jako já, ať se muž vrátí a já nemusím jet sama a babička se kvůli tomu stresovat... v pátek už vím, že pojedeme všichni.
Dalším bonusem jsou peníze, se kterými jsem vůbec nepočítala a které jsem nutně potřebovala, protože s prázdnou nádrží bychom daleko nedojeli a za dvacku v peněžence se moc benzínu nepořídí. Další vyslyšená prosba.

A pak ještě jedna, do třetice všeho, taková soukromá. Díky, Bože!

V plánu nebylo, že Barunka onemocní, takže nebudu mít ani čas si popovídat se sestřičkou nebo se s mužem projít noční Olomoucí. Nemocné dítě si žádá maminku, a tak se s mužem nakonec rozhodujeme, že pojedeme k mým rodičům (je to blíže, než jet domů na Vysočinu) a zítra se uvidí, jak na tom Barunka bude. Pokud jí bude hůř, prostě se sbalíme a pojedeme domů i s dětmi.
Nedělní ráno je sluneční a B. je plná energie , i když je mi jasné, že zdravá není. Krk, rýma, vypadá to na nějaké nachlazení. Hodně zvažuji, jestli děti nechat nebo ne. Moc se k babičce těšily, a teď tohle. Nakonec se rozhodneme to risknout. Já mám povinnosti, a stejně by Barunku i tady musela hlídat druhá babička, do školky nemůže. Vím, že moje máma to zvládne. I když pár slziček při našem odjezdu ukáplo, když jsme po návratu večer s dětmi telefonovaly, bylo z jejich povídání poznat, že si to tam užívají. Barušce už je prý lépe, říkala dnes máma. Jsem za to moc ráda.

Bude zima, bude mráz...

2011-10-14T11:55:00.003+02:00

Připraveni na zimu? My ano.
Ale teď vám přejem ještě pár krásných a slunečných podzimních dnů...

Sestřičko, pro Tebe!

2011-10-06T20:05:00.001+02:00

...znamená pro mne mnohem víc než jen vzpomínky na nezapomenutelné chvíle v Londýně...

tam jsem ji (dávno tomu) prvně slyšela a její slova se mi vryla do srdce.

Mutile, doóóst!

2011-10-02T20:17:00.003+02:00

A děkuji :-).

Téměř za sebou

2011-09-30T15:54:00.005+02:00

mám školení, kam jsem jezdila před letními prázdninami. Práci mám také napsanou, odevzdanou a pevně doufám, že mne s ní nevyhodí :-), jen ten test a prezentace, co nás tento víkend čeká... Trochu si přeji víkend prospat a v zbudit se rovnou až v pondělí. Ale protože to je možné leda tak ve snu, tak zítra odpoledne vzhůru do Poděbrad. A když se někomu z vás bude chtít, držte mi třeba i pěsti :-).

Krásný a pohodový víkend vám všem přeje

Lazaret

2011-09-25T22:31:00.000+02:00

Zánět středního ucha - Kuba - od čtvrtka, vypadá to dobře.
Viroza neurčitého původu - Bára - od pátku večera, taktéž celkem dobrý.
Chřipka - já - od sobotního rána, včera na umření, dnes o chlup lepší :-)
Jestli ty děti budou mít zítra ještě o chlup víc energie než dnes, tak nevím, co si s nima počnu. HEEELP!

Je to s vámi špatné, když...

2011-09-21T12:29:00.005+02:00

...se chcete objednat na preventivní prohlídku a když se sestra zeptá, ke komu chodíte, nemůžete si vzpomenout za žádnou cenu na jméno vašeho gynekologa?

...pronesete v supermarketu na zápěstí své ruky (přiznávám, neměla jsem vozík) bez povšimnutí přes pokladnu zboží a všimnete si toho, až když jste zaplatila? Aby bylo jasno - šlo o sáček hroznů a ano, zapomněla jsem je rovněž zvážit a nalepit na ně cenovku.

...jdete do lékárny pro přípravek na zlepšení paměti a odejdete bez něj, protože jste zapomněla, že jste ho chtěla koupit? Před týdnem.

...přijedete domů z města a začtete se do napínavé knihy tak, že ztratíte pojem o čase( resp. myslíte si, že hodiny, na kterých sledujete čas, jdou správně) natolik, že vám děti ze školky přivede po zavírací době paní učitelka? Právě včera. Červenám se ještě dnes.

Mám pokračovat? Je-li vám osmdesát, je to vcelku pochopitelné. V třiatřiceti ?!?

Ještěže existují všemožné poznámkové bloky, kalendáře a lístečky. Ovšem nesmíte zapomenout, kam jste je naposledy dal/a.

Vaše J :-)

Krasavec

2011-09-09T23:18:00.004+02:00

Křižák obecný/Araneus diadematus

Den PRVNÍ ?

2011-09-01T21:07:00.002+02:00

Když jsem před rokem začínala s projektem 365, myslela jsem, že na jeho konci budeme mít doma malou školačku. Rok utekl jako voda. Na školačku si nakonec ještě počkáme, ale dnes měl svou školkovou premiéru Kubík a zvládl ji na jedničku, dá se říct, že lépe než maminka, které bude doma chybět, šmudla malej :-).
Můj projekt 365 je tedy u konce (tedy ne tak docela, ještě mám resty a chci dodat fotky). Jak bude blog pokračovat dál, a kam se bude ubírat, zatím přesně nevím. Děje se toho teď v našich životech tolik a já si potřebuji vše srovnat a ujasnit, co a jak dál. Jedno vím ale určitě. Blog mi hodně dal a stále dává, krom jiného i spoustu milých lidí, které jsem mohla díky psaní "poznat", některé z vás i osobně. Děkuji vám všem, pravidelným i občasným navštěvníkům, za vaše milé komentáře, povzbuzení i podporu. Vážím si toho. Ať se vám v životě daří a máte vedle sebe stále někoho, o koho se můžete opřít a na koho se můžete spolehnout.

S láskou

Janka

Den 365. Než nám to začne...

2011-08-31T20:37:00.098+02:00

Zítra začíná nový školní rok. Barunka s Kubíkem jdou do školky. Je tu poslední den prázdnin a také poslední den mého projektu 365. Krom jiného stíháme cestu autobusem (pro auto, kterým jel táta v pondělí do práce),

oběd v restauraci (při focení dětí si říkám, jakou už máme slečnu a kdy nám tak vyrostla a kdy Kubu asi přejdou ty opičky a nechá se vyfotit normálně :-) a nákup( nový objektiv sice nemám, ale konečně aspoň uvfiltr, nemusí pršet, stačí, když kape :-).

Večer chystám dvě hromádky do školky, děti se těší na zítřejší den a já ?

Uvidíme zítra, ráno moudřejší večera...

Den 364. Jak se dnes u nás hraje...

2011-08-30T20:35:00.016+02:00

Den 363. Velká pošťácká pohádka?

2011-08-29T20:35:00.100+02:00

Byla jedna maminka, která měla malou dcerku. Protože dcerka o letních prázdninách právě slavila své šesté narozeniny, ale se svým bráškou byly společně u babičky a dědečka, napsala jí maminka k narozeninám dopis, na který se holčička těšila, ale paní pošťačka dopis stále nenesla. Uběhlo pár dnů, a to už za dětmi přijeli rodiče a maminka mezitím zjistila, že udělala velikou chybu, protože na dopis zapomněla napsat číslo domečku, kam mají dopis doručit. Velmi ji to mrzelo, protože ho psala s láskou.

A tak začala po dopise pátrat. Napřed se byla zeptat na poště, kam byl zaslán. Tam o něm nevěděli, ale dali jí telefon na poštu ve vedlejší vesnici, kde prý byl nejspíš předán. Na této poště se maminka dozvěděla, že dopis, pokud ho nebylo možné doručit, odvezli na poštu do blízkého města a odtud by měl putovat do ještě většího města, kde je velká úložna zásilek, které pošťáci nemohou doručit, ze všemožných důvodů. Ale zjistit, jestli tam dopis je, se nedalo jen tak. Maminka musela napsat písemnou žádost a v ní uvést veškeré informace, které by vedly k dohledání dopisu. Moc tomu nevěřila, ale pořád v koutku srdce doufala, že v té velké úložně dopis leží a že se nakonec najde. Uběhlo několik dní a maminka scházela po schodech k poštovní schránce. Ležel v ní dopis z pošty... a v něm...nalezený narozeninový dopis pro holčičku, která před měsícem oslavila své šesté narozeniny.

(Poděkování patří pracovníkům Brněnské poštovní úložny, btw. hledané zásilky se dohledávají ručně a mají jich tam opravdu veliké množství, jeden by nevěřil...)

Spartakiáda 1980

2011-08-28T23:41:00.032+02:00

Ani nevím jak se stočila při tom dnešním sportovním dni (atletika, F1) řeč nakonec i na spartakiádu. Vím, že tam můj muž byl, jako voják, a tak jsem zkusila kouknout na YouToube, zda tam je z té doby nějaké video, abych se na to podívala na vlastní oči :-). Pokud si video pustíte, (odmyslete si ty propagandistické řeči, nebo vypněte zvuk .-), vojáci začínají někdy po 3 minutě a v tomto roce jim počasí tedy opravdu nepřálo. Nechtěla bych v tom cvičit.

Den 362. Atletická tragédie

2011-08-28T20:34:00.050+02:00

Docela mne mrzí, že jsem neviděla mužův výraz, když k ní, dle jeho slov, došlo (vzhledem k tomu, že byl s dětmi u babičky a já doma). Uháněl mne totiž už od pátku, kdy přijel, ať mu zjistím, kdy se běží ta slavná "stovka" na MS v atletice v Tegu, tedy hlavně Usain Bolt. A on mu udělá takovou čáru přes rozpočet... Nu, ani já jsem nějak nepostřehla, že pravidla o předčasném startu už byla změněna a že další start není možný.

Stovka stejně nikdy nebyla moje oblíbená disciplína (bývala jsem pravidelně poslední), sotva se rozběhnete a už je konec:-).

Den 361. Noemova archa

2011-08-27T20:34:00.058+02:00

Je mi už lépe, za což jsem ráda, protože mám na starosti děti v sobotní školce. Čeká nás pokračování příběhu o Noemovi a potopě a pak se s dětmi pouštíme do vyrábění archy. Není to nic složitého. Potřebujete hlavně papírové talířky, to je základ, pak barvičky, fixy nebo pastelky, lepidlo a nůžky a pokud si chcete výtvor pověsit, kousek ozdobné stužky nebo provázek. No a také nějaká zvířata, ať není loď prázdná, případně i Noeho. My jsme si zvířátka vystřihly z papíru a upevnily na nanuková dřívka. Do další archy jsme nalodily prstové maňásky.

Archu a spoustu dalších věcí z papírových talířků, třeba zvířátek, najdete ZDE - http://daniellesplace.com/html/paperplate.html (archa je téměř na konci stránky).

Den 360. Horký den

2011-08-26T20:33:00.048+02:00

Byly jsme

2011-08-25T18:10:00.001+02:00

Byly jsme teď s dětmi několik dnů pryč, nás pár maminek a asi 15 dětí, počet se střídavě proměňoval dle toho, jak se střídalo osazenstvo. Děti si to užily velmi. Myslet si, že si trochu odpočinu, bylo nejspíš naivní, ale že mne navíc ještě skolí nemoc, s tím jsem opravdu nepočítala. Tak už jsme doma, děti plné energie a já, zralá do postele.

Přejeme vám všem, ať si ty poslední prázdninové dny užijete co nejlépe.

J+B+K

Home, sweet home...

2011-08-05T10:30:00.003+02:00

Zpátky doma, dovolená končí, povinnosti volají...ale bylo krásně (tedy až na to počasí). Fotky budou .-)

Dodatek z pondělí: Děkuji za milé přivítání všem:-). Stávkoval počítač, tak jsem ho dnes zbavila prachu a už opět funguje.
Dodatek z úterý:
Hm, tak počítač stávkuje dál. Jednou naskočí a pak zas ne. V mozku jsem mu uklidila, kabely poštelovala, tak nevím, nevím, co se mu nezdá...

Den 324. Montáž

2011-07-21T22:28:00.012+02:00

Je vymalováno a tak se pouštím do sestavování nové postele. Neodradí mne ani návod, na kterém jsou namalovaní dva panáčci (rozuměj - montujte ve dvou).

Den 323. Nikon 55-300mm

2011-07-20T22:28:00.143+02:00

Dnes odpoledne vyrážím do vedlejší vsi za kamarádem, který má na zkoušku od jiného kamaráda zapůjčený Nikon 3100 s objektivem. Foťák si od něj nepůjčuji, ale objektiv mění alespoň na chvilku majitele a já mám možnost si s ním cvaknout pár fotek na společné fotovycházce.

Šestiletá

2011-07-20T16:34:00.005+02:00

Holčičko moje, ty jsi teď u babičky, nemám tě tady, ale vzpomínám na to, jaké to bylo před šesti lety, kdy jsi se narodila. Věř, že na to nikdy nezapomenu, když jsem tě poprvé uslyšela zaplakat a když mi tě pak na operačním sále na chvilku ukázali a ty jsi chytila můj prst svou malou dlaní, podívala ses na mne a mně vhrkly slzy do očí. Ale život jde dál a ty rosteš jako z vody a my jsme vděčni za všechen ten čas, společné chvíle a jedinečné okamžiky, které spolu s Tebou můžeme prožívat.

Tak všechno nejlepší a moc se na tebe s tátou těšíme,

Tvá máma

P.S. Jsem moc ráda, že mi děda(můj táta) poslal pár vašich fotek z prázdnin a tak sem dávám tu z dnešního dne. Moc ti to na ní s tvým bráškou sluší.

Den 322. Dopis

2011-07-19T20:36:00.015+02:00

Barunka bude mít narozeniny. Už šesté. A protože je u babičky, posílám jí dopis.

(Kdybych jen věděla...)

Den 321. A zase sama...

2011-07-18T20:36:00.011+02:00

Muž mi odjel a já pokračuji v rozdělané práci...

Den 320. Jdeme na to!

2011-07-17T22:36:00.021+02:00

Ráno jsme vystěhovali z pokojíčku ještě poslední, velké kusy nábytku a jde se na to. Tady je teď místa spousta, zato v obýváku není k hnutí. Dobře, že mám už na tu dovolenou sbaleno.

Den 319. Můj první bod

2011-07-16T17:35:00.011+02:00

No comment...

Den 318. Večerní

2011-07-15T17:35:00.030+02:00

Víkend je před námi a já, doufám, mám hotovo. Na dovolenou téměř sbaleno ( některé věci pořád potřebuji, jako třeba foťák, že, tak je nebudu týden dopředu balit do krosny :-). Pokoj vyklizený (až na velké skříně, s těmi sama nehnu). V obýváku se zatím k oknu dostanu :-). v neděli to bude o poznání horší. Večer vyrážím do garáže pro auto, ať si můžu přivézt toho svého chlapa. Sice přijede až zítra ráno, ale alespoň se ještě stavuji za rodiči a nebudu muset do garáže brzy po ránu.

Den 317. Přípravy

2011-07-14T17:34:00.044+02:00

Protože se bude částečně předělávat pokojíček (prvotní impuls byla potřeba přestěhovat šatní skříň z nejzazšího rohu u okna, kde vždy v zimě bojujeme s plísní), musím kompletně vyklidit, co se dá, než muž přijede na víkend z práce. A protože tu příští týden nebude k hnutí, napřed musím dobalit věci na dovolenou. Děti už máme sbalené u babičky, za což jsem ráda. Tak jdu na to.

Den 316. V Brně

2011-07-13T21:32:00.000+02:00

Jednou za čas vyrážím do Brna. Ze zdravotních důvodů, pouze preventivně a pevně doufám, že to tak i zůstane.

Je to pro mne svým způsobem odpočinek, protože nejedu autem, ale vlakem. Vždycky do Brna jezdím vlakem. Jen dnes mne čeká také autobus, kvůli výluce. Den je horký, škoda že nemám v Brně víc času a můj bráška se nemůže trhnout z práce.

Mám to dnes za sebou. Objevila jsem novou cestu, ráda chodím pokaždé jinudy - jdu totiž pěšky). Pamatuji se na mou první pěší cestu od Hlavního nádraží, jak jsem šokovala pár jedinců, když jsem se ptala na cestu a ujišťovala, že jdu správně tam a tam. Jejich odpovědi typu: "To tady naskočte na xxx"(doplňte potřebné číslo tramvaje) a jejich údiv, nebo rovnou zděšení nad mým oznámením : "Ale já tam jdu pěšky!" To pak už nevěděli, jak mi poradit, nebo z nich vypadlo, že to je ale přece strašně daleko! Dokonce jsem zmátla i městské strážníky :-). Dnešní volnou chvilku před odjezdem zpátečního vlaku si krátím nahlížením do výloh obchodů a nákupem pár maličkostí v obchodním centru, pak si dám ještě něco dobrého k jídlu a zpátky domů.
Večer se začnou na obloze honit mraky. Má to atmosféru. Jak z obrazů starých mistrů.

Den 315. Prostě jsem

2011-07-12T23:57:00.057+02:00

Odškrtávám si:
Vyběhnout do sousední vsi.
Uklízet.
Plánovat dovolenou.
Relaxovat...

A při tom všem myslím na děti...

...třeba když objevím tento Barunčin obrázek.

Jo, a také jim zavolat!!!

Den 314. První den bez dětí

2011-07-11T23:57:00.032+02:00

Je tu nějak prázdno. Ještě jsem si nezvykla. Ale na mém seznamu povinností je toho dost, takže se nudit rozhodně nebudu. Jen dneska se mi nechce nic...

Knihu mi dovezl táta, už jsem se na ni těšila, až bude přeložená do češtiny a já si ji objednám a nakonec jsem k ní přišla jak slepej k houslím :-). Přečteno na jeden zátah (ale Nick naživo je Nick naživo .-).

Sama doma

2011-07-10T21:44:00.002+02:00

Úplně. Na dlouhých čtrnáct dní. Už teď mi chybí a to odjely před pár hodinami. Tohle večerní ticho je úplně jiné než když jsou tady a spokojeně oddechují ve svých postýlkách...

Ale přeju jim to. Moc se k babičce a dědovi těšily a doufám, že si ty své první velké prázdniny užijí jaksepatří.

Den 313. Společné chvíle a nevydařené loučení

2011-07-10T20:57:00.172+02:00

V našem malém bytě jsme se kupodivu všichni na noc poskládali (rodiče v obýváku a naše čtyřka v pokojíčku), jen v noci přišla veliká bouřka, taková už tu dlouho nebyla. Vichr a prudký déšť mne donutily zavřít okna a blýskající se obloha vytáhnout fotoaparát. Leč takové vychytávky jako dálkovou spoušť nevlastním a marně jsem vzpomínala, jaké parametry nastavit, aby se na výsledné fotografii opravdu blesk objevil. Seděla jsem na parapetu za zavřeným oknem (viz kapky), foťák opřený o kolena, fascinovaně hleděla na tu nádheru a občas se pokusila o cvak - prostě můj amatérský prvopokus. Můj táta, kterého ta bouřka také vzbudila, ráno pravil něco o bláznech :-).

Původně jsem měla v plánu mu upéct dort k narozeninám, které bude za pár dnů mít, když už tady jsou, ale kvůli jiným věcem z toho sešlo. A tak peču alespoň čokoládové muffiny a zdobím jeden, s marcipánovým srdíčkem a svíčkou speciálně pro tátu :-). Chlapi (můj muž a můj táta) spolu s dětmi ještě vyrážejí k sousedům na třešně a já si užívám společnost své mámy. Za chvilku mi zase odjede...
Jsou čtyři hodiny, věci jsou naložené v autě a je čas se rozloučit. S rodiči, s dětmi... Ještě v autě se loučím s Barunkou a když obcházím auto, abych dala pusu i Kubíkovi, auto se rozjede (táta totiž koukal na mého muže, který mu ukazoval, jestli má volno a může jet a ani si nevšiml, že já ještě něco chci). Úplně mne to rozhodilo, až tak, že jsem se rozbrečela samou lítostí, až to i muže zaskočilo. Z mého rozpoložení už pak bylo kousek k manželskému nedorozumění, kdy já předpokládala, že když děti odjely s rodiči a muž jede navečer zase do práce, tak si ten čas užijeme trochu spolu. No a můj muž naopak měl v plánu ještě shlédnout závody Formule1, které jsem mu natáčela, když byli venku. Tak nějak z toho vznikla tichá domácnost a vše jsme si vyříkali, až když jsem muže vezla do práce. Díky Bohu za to, že když se rozcházíme, tak v dobrém a odevzdáváme se navzájem do Boží péče...

Den 312. Na židovském hřbitově...

2011-07-09T23:56:00.120+02:00

Sobotní dopoledne jsme jako obvykle na pobožnosti a na odpoledne se domlouváme, že po obědě vyrazíme na starý židovský hřbitov, který je u lesa, kousek za naší obcí. Venku je krásně teplo a počasí nám vydrží až do konce. Povídáme, zpíváme. Děti si užívají hromady písku, která tu zůstala po rekonstrukci.

Když ostatní odcházejí, já ještě chvíli zůstávám a fotím, než začnou padat první kapky.

Ještě jdeme na návštěvu k babičce a dědovi a když už jsme na odchodu, volá druhá babička s dědou, že už jsou tady. A tak ještě chvíli společně posedíme a popovídáme a najednou je večer a musíme jít. Byl to dnes opravdu požehnaný den.

Den 311. Před víkendem

2011-07-08T23:56:00.032+02:00

Dopoledne mne čeká pohovor, ale nedělám si iluze, už jen z toho důvodu, že je to docela z ruky. Odpoledne dobaluji dětem věci k babičce. Také se stavuje švagr a odváží se postel. Večer si jedeme pro tátu, Kubík usíná už v autě při cestě zpět. Vyneseme ho nahoru a svlékneme, ani to ho nevzbudí. Dnes se spí provizorně.

Den 310. Krasohledění, bubliny a poslední poležení

2011-07-07T23:34:00.111+02:00

Včerejší návštěva donesla dětem i něco k narozeninám. Krom jiného také krasohledy. A tak jsem dětem říkala, jak náš děda, když jsme byly malí, vyrobil opravdu obrovský krasohled a uvnitř byly úlomky barevných skel z nedalekých skláren. Byl tak veliký, že musel být položený na speciálním držáku, v ruce ho nešlo udržet.

Odpoledne, když šly děti na dvůr, jsem jim přinesla vylepšený bublifuk. Toho koupeného už bylo málo, přidávám tekuté mýdlo a vlažnou vodu. Bubliny pak dlouho vydrží.

Večer ještě fotím Kubíka s Barunkou naposledy v postýlce a trochu s nostalgií vzpomínám. Byla tu s námi šest let, napřed pro Barunku a pak Kubíka. Zítra přijde rozdělat.

Den 309. Malé radosti

2011-07-06T23:33:00.026+02:00

Barunce ani Kubíkovi fantazie nechybí. Jejich nápady mne vážně baví. Dnes mne zaujaly opečovávané želvičky a také bonbónový "chemický " vzorec, který vytvořila Bára. A odpoledne se jde na návštěvu k babičce. Doma jsme byli zavření dost dlouho.

Den 308. Konečně venku

2011-07-05T23:33:00.262+02:00

Po nemoci a 14 dnech, kdy jsme byli víceméně zavření doma jdeme na procházku. Děti si moc užily, a já taky, konečně jsem mohla zase fotit venku, ale pak je těch fotek moc na vkládání :-). Vpodvečer se u nás nečekaně stavila milá návštěva, švagr se švagrovou a synovcem z Liberce. Moc často se poslední dobou nevidíme a děti jsou vždycky rádi, když Honzík přijede. A létající balon nad střechami tento den nabitý zážitky krásně zakončil.

Zaujala nás krása květů, heřmánkové pole za farou vonělo už na dálku.

Výlohy, naaranžované k 650. výročí obce lákaly k další zastávce.

Došli jsme k rybníkům, kde na nás čekala spousta překvapení. Napřed jsme v trávě objevili mrtvého (asi mladého) drozda a záhy na pěšině dašího živého, který, ještě nezrazen od lidí, se moc nebál a tak jsem dětem řekla, jak se k němu pomalu přibližovat, aby ho nevyplašily. Nechal nás jít, pak vždycky kousek popoběhl, ale neodletěl a nakonec se nám podařilo dojít k němu asi na metr.

Pak už nám zmizel v trávě, ale dětem to moc nevadilo, protože před námi byl malinový plot.

Podél rybníka, kolem zadních zahrádek dojdeme až k místní faře s kostelem.

U kříže...ač ne možná kvalitně vyfoceno, pro mne srdeční záležitost.

A od Ježíše k ježkovi - ne ne, nedělám si z vážných věcí legraci, ono to tak opravdu bylo :-). Na trávníku vedle kostela jsme ve tři hodiny odpoledne narazili na ježka, či paní Ježkovou? Hodila jsem po něm kousek kůry, aby nám nezmizel do keřů a pak jsme museli chvíli čekat, než se zase osmělí a rozvine se, což Kubíka brzy přestalo bavit a šel házet kamínky na pěšince. Ale dočkaly jsme se, ježek se nakonec opět rozbalil, zafuněl a zmizel ve křoví.

A jde se dál. Končíme na louce za pečovatelským domem, kde se děti vždy rády zastaví a na chvíli se z nich stanou lezci a akrobaté.

Je pomalu čas jít domů...

Opravdu nevím, co si myslely sousedky na rohu ulice, když děti takhle uviděly. A co vy, uhodnete, co dělají? :-)

A balón na konec :-)

Den 307. Zásilka

2011-07-04T23:33:00.031+02:00

Venku stále prší, Kuba se už téměř zotavil a odpoledne nám do bytu přibyla nová, velká postel do dětského pokojíčku, namísto té, co v ní Kubík spinká. Zatím je zabalená ve třech krabicích, které v našem malém bytě docela překážejí, zvlášť, když o víkendu mají přijet ještě mí rodiče, ale sestavovat se bude, až děti odjedou na prázdniny.

Den 306. Oka

2011-07-03T23:32:00.027+02:00

Vypadá to, že už je lépe a nemoc je na ústupu. Ani náhradní termín poutě nevyšel (muž chtěl Barunku vzít do sousední vsi), protože celý den bylo opravdu chladno, sychravo a deštivo. Nedávno jsme koupili formičky na volská oka, a tak jsme je dnes konečně vyzkoušeli. Děti byly nadšené :-).

Den 305. Doma

2011-07-02T23:32:00.022+02:00

Muž chtěl Barunce vynahradit pouť, na které nebyla a vzít ji dnes na tu, která je ve vedlejší vsi. Ale od rána prší a ošklivě fouká, a tak jsme doma všichni. Kubíka zlobí zaražená rýma, a tak večer nahříváme, aby se spustila. Jsem ráda, že to pomáhá a i ouško se zklidňuje. Díky Bohu, nemusíme už ani nikam k lékaři jet.

Den 304. Prázdniny jsou tady!

2011-07-01T20:25:00.078+02:00

Dnes jsem pro změnu doma s Kubíkem já a do shromáždění jde muž s Bárou. Minule to bylo obráceně. Ale přes poledne se tam na chvilku stavíme, je společný oběd, tak ještě popovídat a pak zase raději s Kubou domů. Nakonec, ač to vypadalo, že u něj nemoc nebude mít stejný průběh jako u Barunky a že už je až na lehkou rýmu v pořádku, je to naprosto stejné. Takže v noci se ozvalo ucho (mívá zadní rýmu, ale říkala jsem si, že tentokrát nás to snad mine) a i ta očička vypadají, že je postihl ten samý zánět jako měla Bára. Nu, co naděláme. Hlavně aby se vyléčily, než pro ně přijedou děda s babičkou. Máme na to týden.
A vám všem, více či méně pravidelným čtenářům, ale i těm zabloudivším - Krásné prázdniny!

Den 303. Chleba s marmeládou

2011-06-30T20:25:00.057+02:00

Dobrota veliká. Měla jsem ho ráda jako dítě a pořád mám. I děti ho rády...

Den 302. Portrét

2011-06-29T20:24:00.022+02:00

Kresba podle Barunčiny fotky cca před dvěma lety...teď jsem ji při úklidu našla...

Den 301. Střídačka

2011-06-28T20:24:00.042+02:00

Sotva se jednomu udělá lépe, odpadne druhý. No, dalo se to čekat. Tak jedeme další kolo. V takových chvílích si říkám: "Ještěže jsou jenom dva..."

Den 300. Zoo

2011-06-27T20:28:00.022+02:00

Marod začal konečně trochu jíst. A tak dělám silný slepičí vývar s mrkvičkou, hráškem a zvířátkovými těstovinami, aby chutnalo dvojnásob. Vřele doporučujem.

Den 299. Pouť

2011-06-26T20:28:00.084+02:00

U nás je tento víkend. Barunka se moc těšila na kolotoče a skákací hrad, ale místo toho leží v posteli. Muž vyrazil s Kubíkem za babičkou a dědou a pak se stavili na pouti. Barunce, aby jí to nebylo líto, donesl táta princeznu a položil ji k ní na polštář, protože když se vrátili, spala. Kubík si přinesl autíčko a mně vybral krásné perníkové srdce.

Když se jedou závody F1. Já ho prostě miluju.

Den 298. Kadeřníci

2011-06-25T20:27:00.003+02:00

Barunka už je na tom lépe. Bylinkové odvary na očka pomáhají a česnek s netřeskem zase na uši. Jo, jedno ucho teď vystřídalo druhé. Přidala se rýma a horečka se taky drží. Přes den vypadá, jako by jí už nic nebylo, večer málem umírá. Ještě že je doma táta, se kterým je zábava. Na mně takové věci nezkoušejí :-).

Den 297. Pivoňka/Paeonia

2011-06-24T20:23:00.000+02:00

Mám ráda jejich poupata, jejich bohaté květy. Jednu jsem zkusila usušit, jsem ráda, že se zadařilo a neopadala.

Den 296. Nemocná. Ach jo.

2011-06-23T20:26:00.045+02:00

Ráno si stěžovala, že do skolky nepůjde, že ji bolí bříško. Za chvíli, že v krku. Ale teplotu neměla, krk zarudlý taky ne, tak do školky šla a s tím, že pro ni přijdeme už po obědě. Odpoledne už měla teplotu a večer ji chytlo ouško a do toho ještě oči. Mám takový pocit, že za to může to včerejší školkové koupání. Takže zánět středního ucha a zánět spojivek nejspíš. Uvidím, jestli pomůže domácí léčba (pokud je to jen virové, měla by), pokud ne, budeme muset k doktorovi.

Kubík se dnes přesvědčil, že třepat plnou lahví minerálky a pak ji zkoušet otevřít není ten nejlepší nápad. Chudák, měl z toho celkem šok, když mu PET lahev v rukou "vybublala" a jen mi s pláčem říkal: "Já sem si chtěl nalít, bé...".

Den 295. Jak se balí holky?

2011-06-22T23:59:00.069+02:00

Třeba na Musli tyčinky, tedy aspoň ty malé. Jako kamarádky 18ti měsíční holčička. Když dnes v mateřském centru viděla, že má Kuba něco dobrého, pronásledovala ho tak dlouho, až to vzdal a dal jí kousnout. A ne jednou. Dokonce pak přišel za mnou a hrdým hlasem pravil, že se s Leuškou rozdělil. No, ono mu nic jiného ani nezbylo, stejně by si tu tyčinku v klidu nesnědl, běhala za ním totiž (ta holčička, aby bylo jasno) z místnosti do místnosti:-).

A ještě jedna sourozenecká. Přišly se na nás totiž dopoledne do MCčka podívat děti ze školky.

(Kubík zrovna navléká náramek z cereálních koleček)

Odpoledne vyzvedáváme Barunku ze školky, cáchají se v bazénku na terase, je opravdu horký den a ještě vyrážíme na keramiku...

Den 294. Obyčejný prstýnek

2011-06-21T23:58:00.088+02:00

Barunka dnes jede se školkou na výlet do Zoo a na zámek. Ráno jsme kupodivu ve školce první, zároveň s paní ředitelkou. Lehce mrholí. Celý den je sice zataženo, počasí jim ale vydrželo, nezmokli. Odpoledne ji vyzvedáváme, nadšeně mi ukazuje prstýnek s motýlkem, co si koupila. Pak říká: "Mami, budeš mít radost!" Tak si říkám, že by si vzpomněla na tu turistickou známku? Celá napjatá čekám, co vytáhne z batůžku...Baruška rozepíná zip, zašátrá v kapsičce a vytahuje...ano, prstýnek. S korunkou. Podává mi ho, jako by to byla ta neúžasnější věc na světě. Tedy, turistická známka je turistická známka:-), ale to, že si na mne vzpomněla, když si vybírala prstýnek a koupila jeden i pro mne, to mne dojalo. Vlastně, nejvíc ta její bezprostřednost, radost a nadšení, když mi ho dávala. Jako bych najednou patřila do jejího světa plného her, pohádek, princezen, tajemných bytostí a kouzel a ona ve mně viděla královnu.

Obyčejný prstýnek za pár kaček. Někdo by řekl kýč. Pro mne však má nedozírnou hodnotu. Dostala jsem ho totiž z lásky.

První letní den

2011-06-21T20:34:00.019+02:00

Kubík zkouší své akrobatické kousky...a venku prší.

Den 293. Hrátky

2011-06-20T22:13:00.000+02:00

Barunka dnes ve školce obkreslovala podle šablony písmena, tak jsem si je schovala.

Kubík si zase pěkně hrál s legem, moc se mi jeho nápady líbily.

No a taky už nám na zahrádce rostou jahody. Děti by je jedly pořád.

Den 292. Sukýnka

2011-06-19T18:42:00.019+02:00

Stačil jen dlouhý pruh látky sešít k sobě, ještě guma do pasu, nařasit a sukénka pro luční vílu je hotová...
Na léto jak dělaná.

Den 291. 650

2011-06-18T18:41:00.034+02:00

Tolik let je dnes naší obci (alespoň dle dochovaných záznamů), a tak se slaví. Počasí jim na tu slávu moc nevyšlo, odpoledne propršelo, my to alespoň "oslavili" vynikajícím jahodovým pohárem, který s mojí pomocí připravovaly děti a večer, když už unavené odpadly a my se chystali s mužem též, jsme těsně před spaním alespoň z okna zahlédli něco ze slavnostního ohňostroje. Děti se na něj těšily, ale spaly tvrdě, ani to s nimi nehnulo, tak jsme je nebudily.

Den 290. Těšíme se...

2011-06-17T18:41:00.029+02:00

...na víkend, na tátu, na to, jak budeme zase všichni spolu. Mám doma šikovnou pomocnici (tak rychlou, že nestíhám ani zaostřít :-) a pečeme muffiny s brusinkama.

Den 289. Krize

2011-06-16T22:00:00.002+02:00

Baruška dnes jela na kole do školky, měli totiž dopravní den. Vyzvedli jsme ji po obědě, protože nás dnes odpoledne čekala Kubu tříletá prohlídka.

Tuhle jsem si říkala, jak máme s mužem už celkem rozumné děti. Tak dnes se mi to jaly oba dva vyvrátit. Kuba ze sebe při prohlídce nevydal ani hlásku, marně se ho pan doktor vyptával na vše možné. O následném chování obou dětí při nakupování snad raději pomlčím. A nebo ne, vypíšu ty největší perly. Už se u jejich psaní docela bavím, ale v tu chvíli jsem si připadala jako ta nejneschopnější matka na světě.

Když pominu to, že nedbaly toho, že nemají běhat v papírnictví (byli jsme tam opravdu chvilku, šla jsem pro konkrétní věc a mám, viz foto) a nakonec se málem popraly o to, kdo hodí do krabice soutěžní lístek za nákup (už už jsem čekala, kdy ho přetrhnou vejpůl), v místním secondhandu vyžebraly bonbony od prodavačky -jo, paměť mají dobrou, vědí, že dostaly minule, a to už je docela dlouho. Kuba se vrhnul za pult jen co jsme vešli dovnitř a kdybych ho nezadržela, užuž by se pustil do prohledávání kabelky. V tom posledním obchodě mladého pána s miminkem pobavilo, když viděl Kubu na čtyřech, jak štěká jako pejsek. No, třeba se za dva tři roky taky dočká, grrr...ne že bych mu to tedy přála. Taktéž se Kubovi podařilo, když přede mnou utíkal, narazit do hromady ozdobných krabic, následkem čehož zůstal ležet na zemi, částečně omráčen a zpola zasypán. To už nás měla v merku prodavačka a já už to také nevydržela a jedna dobře mířená přistála synkovi na pozadí. Tím to ovšem neskončilo. U pokladny chytl Kubu akutní čurací záchvat. Jako bych se před vstupem do obchodu neptala... Omlouvám se tedy prodavačce za kasou a spěcháme ven na travičku. S úlevou se vracím, že konečně zaplatím, naložím děti a jedeme domů. Paní prodavačka počítá zboží, já vytahuji peněženku, když tu vidím její pohled a slyším: "Vy máte ale opravdu šikovného syna!" Kouknu vedle a vidím, že Kuba třímá v ruce lízátko a právě se chystá ho strčit do pusy. Spustila jsem ho na chvíli z očí, když jsem vytahovala peněženku a on, vůbec nevím jak to zvládl, z pruhu deseti lízátek, které mají u kasy vystavené, si prostě jedno vytáhl z obalu. Ta lízátka prodávají jen vcelku, po těch deseti kusech. A tak jsem ještě navíc kupovala lízátka, která bych jinak nekoupila ani náhodou. Při vzniklém zmatku a následném řešení situace jsem naprosto přehlédla, že Barunka si do košíku vložila sponky do vlasů, přestože jsem jí řekla, že je kupovat nebudu. A tak to vypadá, že na tom dnešním zlobení a neposlouchání děti ještě vydělaly. Nebo ne? Hádejte, kdo u nás teď nosí sponky a líže lízátka...

Den 288. Mučenka/Passiflora caerulea

2011-06-15T20:23:00.046+02:00

Den 287. Víla a klíště

2011-06-14T20:21:00.085+02:00

Barunku vezu ráno do školky a pak pokračujeme rovnou do Humpolce odvézt muže na autobus. Jinak den jako každý jiný, až na to, že Kubovi nalézám na žebrech klíště. Ale je malinké(asi ho chytl včera na zahradě a nevšimli jsme si), a tak se docela špatně vytahuje. Nicméně malej statečně drží, nebrečí, jen pořád opakuje, že to bolí. Barunku poslední dobou drží vílí období, tak jsem ji dnes vyfotila, jak tu tančí :-). A já chystám na zítřek látkovky do MC (nechystám nějakou extra přednášku, jen takové malé představení látkových plen).

A tady ta potvůrka malá(již zvětšená). Kuba ho měl přisátého tak, že na něj neviděl a chtěl ho vidět, tak jsem ho vyfotila.

Den 286. Spolu

2011-06-13T20:20:00.036+02:00

Barunka dnes byla ve školce jen dopoledne. Kuba zajížděl kamion, který dostal k narozeninám. Odpoledne si užívaly děti s tatínka, který je ještě doma, neb má auto v servisu a také jsme se (já, Bára a muž) jeli do vedlejší vsi projet na kolech. Byla to naše první společná projížďka, zatím jezdila Barunka jen s tatínkem a já doma byla s Kubou. Toho dnes pohlídala babička.

Den 285. Do prachu...

2011-06-12T20:19:00.095+02:00

V pátek jsem odjížděla s tím, že jsem zajistila vše tak, aby muž neměl zbytečné starání navíc. Jen jeden úkol jsem mu dala. Utřít prach na komodě u okna do ulice (pokud máme v létě otevřeno celý den, práší se, že by jeden nevěřil), s dodatkem, že tam má ode mne vzkaz. Žádost slyšel a odkýval.

Když jsem se dnes večer vrátila, nemohla jsem si zaprášené komody nevšimnout. Tak nějak jsem to čekala. Přece jen ho za ty roky už trochu znám. A víte, co mi pravil? "Takové krásné vyznání jsem přece nemohl smazat!"

No, dostal mne.

P.S. Vzkaz jsem nakonec byla nucela smazat já, ale vydržel tam ještě celý týden, než jsem se k tomu odhodlala.

Vrata

2011-06-12T16:47:00.009+02:00

Den 284. Kdo umí...

2011-06-11T20:17:00.068+02:00

Jak jsem se včera pryč z domu vůbec netěšila, tak si to tady skvěle užívám. Fajn lidi, příjemná atmosféra... A hlavně dnešní část školení, nazvaná Příroda a ekologie (ekologická výchova a poznávání přírody), nás všechny nadchla. Tedy, nadchl nás hlavně přednášející, kluk starý nějak jako my. Tak zapáleného člověka pro věc a s jakým nadšením o problematice hovořil, to jsem snad ještě neviděla. Prostě to nemělo chybu. Tedy, jednu ano. Klidně bychom vydrželi poslouchat až do večera (třeba místo suchopárného výkladu práva).

Fotky jsou z praktické části přednášky, kdy jsme patřičně vyzbrojeni vyrazili do parku na lov všemožného hmyzu (nešlo jen o lov), čímž jsme samozřejmě vzbuzovali patřičný rozruch. Asi tam běžně parta cca patnácti třicátníků běhajících po louce se síťkami či jinak lapající hmyz k vidění nebývá :-).

P.S. Ta nasávačka hmyzu (kterou drží slečna na obrázku) je fakt skvělý vynález.

Den 283. Srdce

2011-06-10T20:17:00.059+02:00

Opět peču. Tentokrát je to dárek k šedesátinám - doufám, že potěší a bude i chutnat. Prvně také zkouším na potahování čokohmotu. Muž přišel domů už včera večer, což nám udělalo všem velkou radost. aRáno vedu Barušku do školky a pak se přeběhnu do garáže pro auto. Muž seká zahradu. V poledne vyzvedáváme Barunku ze školky, předávám dort. Pak zařizování a chystání, protože v pět už zase odjíždím na víkend na školení. Nějak se mi dnes odjíždět moc nechce. A taky mne docela mrzí, že přijdu o zítřejší besídku dětí, nejvíc ale to, že neuvidím Barunku, jak přednáší svou básničku pro tatínka. A to jsme mu ještě udělali s dětmi speciální čokoládovou jedničku!

Den 282. Už jsou to tři roky...

2011-06-09T23:30:00.000+02:00

Kubulovi

Už jsou to tři roky
...
Náš první pohled do očí
a věděla jsem hned,
že milovat tě budu
co světem bude svět.

Už jsou to tři roky
co přišels mezi nás.
S tebou se prostě nenudím
život je plný krás.

Každý den mne učíš,
jak lepší mámou být,
jak pomáhat ti,
nezklamat a nezranit.

Synku, mám Tě moc ráda,

Tvoje máma

Den 281. Pán a paní Hrnečkovi

2011-06-08T20:02:00.072+02:00

Dostali jsme je s mužem v náš svatební den. Jeden modrý a druhý růžový. Drželi se za ouška - hrnečková paní byla zavěšena v rámě hrnečkového pána. Před nedávnem rozbil Kuba hrnečkového pána. Růžové paní se asi stýskalo. Dnes za ním odešla na věčnost i ona (na svědomí ji má Bára). Snad se v tom hrnečkovém nebi spolu setkají...

Den 280. Stan

2011-06-07T23:39:00.055+02:00

Už ho kupujeme tak dva roky. Nebo aspoň tak dlouho o tom, že ho koupíme, mluvím. Letos už je s ním počítáno na dovolenou, a tak bylo třeba se konečně rozhodnout... Nakonec jsem tedy vybrala (i díky Cifce, jejichž rodina je stejného stanu spokojeným uživatelem). Vzhledem k deštivému počasí jsem ho pokusně složila doma v obýváku, tedy pouze ložnici (celý už by se nevešel) a děti se hned zabydlely.

Den 279. Butterfly

2011-06-06T20:38:00.001+02:00

Slečna, která včera na leteckém dni malovala děti v dětském koutku, vzala paní s holčičkou před námi jako poslední a Barunka to obrečela. A tak jsem Barušce slíbila, že jí toho motýla namaluji na obličej já. Radost vydržela celé odpoledne.

Den 278. Letecký den

2011-06-05T23:37:00.109+02:00

Když jsem v týdnu mluvila s Miškou, zmínila se, že se v neděli chystají do Pardubic na Aviatickou pouť a jestli prý také nechceme jet. Nevěděla jsem ani, jestli se muž vrátí na víkend domů, nakonec přijel v sobotu ráno, ale už o tom věděl, a tak jsme se dohodli, že uvidíme ráno podle počasí. Nakonec bylo horko takové, že i přes mazání krémem jsem se já s Barunkou na sluníčku trochu připálily (Baruška chudák víc, jak to vždycky hlídám, tak tentokrát jsem neohlídala), ale jinak bylo fajn, nám se s mužem líbilo moc, i s Miškou a celou její rodinou jsme se viděli. Děti sice odpoledne vypadaly, že toho mají plné zuby (nedivím se, nachodily se pořádně), ale když jsme odjížděli, říkaly, že chtějí příště jet zase. Tak uvidíme...

...a to nejlepší nakonec :-)

Ve stíhačce jsem se sice neproletěla, ale alespoň trošku jsem si splnila svůj sen, mohla jsem do ní alespoň usednout, porozhlídnout se tam a pokecat si s technikem :-).

Den 277. Skorotříleťák

2011-06-04T23:36:00.045+02:00

Narozeniny má sice až ve čtvrtek, ale dnes jsme všichni pohromadě, a tak dostal oslavenec dort, z lásky dělaný, mašinkový, jak si přál, a u babičky s dědou popřáno... Některé dárky už dostal dříve, něco ještě dostane, máme to letos takové...no, roztahané :-).

Den 276. Dort

2011-06-03T20:59:00.002+02:00

Tak dnes to nejdůležitější, plnění, potahování a zdobení. Doufám, že oslavenec bude spokojen :-).

Den 275. Pohádkově

2011-06-02T23:35:00.017+02:00

... se dnes máme. Pouštím se totiž do pečení mašinkového dortu pro Kubíka a Baruška si vychutnává princeznovský jogurt, co dostala ve školce:-).

Den 274. Den otevřených dveří...

2011-06-01T12:59:00.039+02:00

...byl dnes v našem MCčku. V současné době sice nemáme vlastní prostory(což by bylo ideální), ale o to víc jsme rádi, že máme možnost využívat prostory školní družiny a také školní tělocvičnu.

Takže dopoledne v družině, kde nám bylo místy docela těsno:-) a odpoledne v tělocvičně, kde se děti vyřádily dosytosti. Venku jsme si letos neužili, protože pršelo, ale myslím, že to dětem vůbec nevadilo.

Dopisuju...

2011-05-31T15:35:00.000+02:00

Tak mám muže opět o rok staršího, Barunka je bez dvou mléčných zubů, ale ve školce si nakonec ještě rok pobude, Kubovy třetí narozeniny klepou na dveře a já si lámu hlavu s prací...a doplňuji blog.

Pořád je co dělat...

2011-05-16T00:17:00.002+02:00

Život je příliš krátký na to, abychom ho trávili porád u počítače :-). Blíží se u nás období změn a já bilancuji, přemýšlím, řeším, plánuji a blog jsem tak nějak odsunula do pozadí. Ale fotím pořád a snad se tu i něco nového brzy objeví.

Ať se vám v tom novém týdnu daří

přeje Janka

Den 242. Andělé a čarodějnice

2011-04-30T21:02:00.064+02:00

Dětská bohoslužba (na téma Andělé nade mnou bdí), oslava tetiných narozenin v Třeboni, pozdní návrat domů. Z čarodějnic jsme tak stihli jen zastavit se s dětmi u planoucí vatry, čarodějnice už byla upálená:-).

A taky výročí. Dnes je to jedenáct let, co jsme si řekli s mužem své "ANO". Jak ten čas letí. Někdy mi přijde, jako by to bylo včera, prožili jsme toho spoustu a já jsem vážně moc vděčná, že ho mám. Jasně, není dokonalý, ani já nejsem, a dost možná, že jeden z důvodů, že ho mám stále více ráda a on mne (doufám), je jeho časově náročné zaměstnání. Prostě jsme si vzácní. I když, po týdnu, který s námi teď neplánovaně strávil doma, jsem se do svého muže opět zamilovala:-). Prostě, milujem se čím dál víc...

a pár fotek z dnešního dne :-)

Děti, malé, větší i ty pubertální :-) malují svou představu anděla. Vznikají zajímavé výtvory. Jen naše Barunka maluje domeček. Pro anděly. A jak si anděla představujete vy?

V noci u ohně...

prý jen se podíváme a hned zase půjdeme...nakonec jsme koukali skoro celou hodinu a odcházeli právě když naši hokejisté vyhráli nad Lotyšskem. :-).

Den 241. Na bazéně

2011-04-29T21:02:00.096+02:00

Barunka dnes jede na plavání se školkou. A tak jsme se s mužem rozhodli, že pojedeme na bazén taky (tedy ne se školkou :-), když má to volno. Vyrážíme do Hradce, Jindřichova. Užíváme si to báječně. I odpoledne je fajn. Večer mi pohled na kytici nádherných voňavých rudých růží připomene, že zítra to bude jedenáct let, co jsme si s mužem vyměnili prstýnky a slíbili si, že spolu budeme v dobrém i zlém. Neplánujeme nějakou zvláštní oslavu. Nakonec to, že jsme celý týden byli spolu jako rodina, je ten nejlepší dárek pod sluncem.

Zpátky

2011-04-27T13:13:00.002+02:00

...po velikonocích u rodičů a pěti dnech bez počítače, přišla jsem jen pozdravit a říct, že ač bez netu, stejně jsem si na vás, milé spolublogařky, vzpomněla, jak asi prožíváte velikonoční volné dny a už se těším, až budu mít chvilku na dočtení vašich blogů. Právě se vrátil muž s dětmi a tím moje chvilka o samotě končí :-).

Den 234. K našim

2011-04-22T20:56:00.033+02:00

Pořád jsme čekali, jestli Kuba dostane od Barunky také neštovice, ale díky Bohu se neobjevily, a tak dnes na tu Moravu k rodičům na svátky jedeme. Ještě před odjezdem jsme pozorovali, jak se slétají čápi nad hnízdem, které je na komíně u nás v ulici. Vypadalo to, že již uhnízdění čapi jsou ti, co tu byli i vloni a další čtyři byli mladí (podle zobáků), možná jejich děti. Staří si hnízdo hlídali a klapali zobáky, aby vetřelce odradili. Nu, kdo pozdě chodí, v tomto případě létá, ...budou muset hledat jinde.

Den 233. Když přijede bratranec...

2011-04-21T20:43:00.006+02:00

...tak je o něj rvačka :-)

Den 232. V Klubíčku

2011-04-20T20:41:00.023+02:00

Baruška je ve školce a my s Kubíkem dopoledne vyrážíme do mateřského centra. Fotky sice mám, ale maminky s dětmi sem na blog bez jejich vědomí nedávám, tak alespoň něco málo z dnešního předvelikonočního tvoření přáníček a malovaných vajíček. Večer ještě s dětmi máme zpěv, nacvičují na besídku.

Den 231. Město i příroda

2011-04-19T20:40:00.124+02:00

Ráno do školky, pak vycházka, u hotelu Rustikal parkuje starý autobus. (z Nymburka - rok výroby 1962). Foťák ale leží doma. Na náměstí potkáváme babičku. Pak s Kubou vyrážíme do města, po obchodech, ale hlavně odvézt mužovu starou favoritku do servisu, duše vypadají, že by mohly každou chvíli prasknout, a tak ho na něm takhle letos už nikam nepustím. A vzhledem k tomu, že se blíží mužovy narozeniny a nové kolo zatím nechtěl, že stejně nemá na to čas, jak je pořád pryč, domlouvám s prodavačkou trošku "facelift". To tedy muž neví, ale doufám, že se zlobit nebude:-). Oběd se synem si užívám. Pak už musíme domů, pro Barunku do školky, auto dáváme do garáže a domů se vracíme přes lom, což kupodivu zvládáme bez pádu jednoho či druhého dítka do vody, jen Kuba má mokré botasky, jak se nadšeně rozběhl k vodě a nestačil včas zabrzdit. Nabitý den.

Den 230. Do školky

2011-04-18T22:41:00.040+02:00

... po 14 dnech po neštovicích. Ráno jsem našla Kubíka u Barunky v posteli, jako kdyby tušil, že ségra jde dnes pryč. Bacil mi sedl na hlasivky, takže po ránu bylo u nás veselo. Dětem připadlo k smíchu, že mluvím křaplavým hlasem jako Křemílek. Cestou ze školky potkáváme tetu, co bydlí pod školou, pracuje na zahrádce. Zatímco děti lítají u školy, já se vyhřívám na sluníčku. Kytičku narcisků dostala Baruška od tety.

Den 229. Mišmaš

2011-04-17T22:41:00.033+02:00

Dopoledne vyrážím mučit tělo během, ač tedy od včerejška na mne leze rýma, zbytek osazenstva zůstává doma a sleduje závody Formule 1.
Muž má v plánu umýt auto, a tak po závodě bere děti a jedou k babičce, kde zůstanou i na oběd a vrací se až odpoledne. Dost času na to, aby umyli auto a ještě se projeli na kolech, tedy Bára a Kubík poprvé na kole bez přídavných koleček. Jel s nimi letos všehovšudy asi třikrát, aby se naučil šlapat, což už mu docela pěkně jde, a tak jsme naznali, že to zkusíme bez nich. No, jak prý muž pustil sedlo, výhružným hlasem mu pravil: "To nedělej!"
Jsem tedy doma, užívám si klidu, a pouštím se do věcí, které je třeba udělat. Třeba umýt květiny. Nebýt té rýmy, která se mi opravdu spustila a já kudy chodím, tudy kýchám a smrkám, byla bych si to užívala ještě víc. Večer ještě vezeme muže na autobus do práce a já doufám, že ten týden do Velikonoc uteče jako voda a budeme zase spolu. Už se moc těším.